Původně to měla být jen taková odbočka a shlédnutí vodopádu. Když jsme dojeli do vesnice a viděli velkolepou ceduli, stejně jsme nevěděli jestli vpravo nebo vlevo. Jedeme o kus dále a vystoupíme. Jdu jen s Ondrou, vpravo. Po rozbahněné cestě po dřevařích. Za chvíli nás místní domorodec pošle opačným směrem. Vracíme se a po odbočení uvidíme ceduli schovanou v porostu. Dojdeme k lavičce a poté už cesta chráněna zábradlím pokračuje do rokliny, kde má být ukryt vodopád. Zábradlí je spadnuté pod vyvrácenými stromy. Tu si syn vzpomene, že ta paní (u první cedule) říkala něco o přírodní katastrofě. Odhodíme batohy a pokračujeme směrem dolů. Vodopád je podle informace z internetu téměř skryt v rokli a přístupný kdykoli v roce. Doma v bezpečí a pohodlí se skutečně hezky plánují výlety. Tedy informace nelhaly, že je nádherný a téměř skryt. Úplně skryt, protože když ho chcete vidět v celé kráse, musíte vlézt až do potoka. To však v době letošního sucha už byl ten nejmenší problém.
Podotýkám, že nikde není upozornění, že vstup je jen na vlastní nebezpečí. Ale jako zážitek dobrý. Děti sem nevoďte. Po jedné holčičce jsme našli jen botičku, holčičku už ne. Vstup ani žádné upozornění zde není, tak ani nevím, zda se to tu bude opravovat, aby k té kráse v rokli byl bezpečný přístup. Ono i když není spadnuté zábradlí, tak je cesta místy už uzoučká a jde se po kořenech stromů.